Chybíš mi… pár písmenek cosama o sobě nic neznamenají, a přesto…když se dají dohromady, srdce seozve propukající bolestí. Kolikrát jsem se o něco snažil, i když jsemvěděl, že to stejně nikdy nebude takové jaké bych chtěl. Už tolikrátjsem narazil na překážky, a i když s obtížemi ,ale přesto jsem jezdolával.. jenže teď se cítím.. prázdný.. ze zrcadla na mě koukáčlověk, kterého nedokážu poznat. Jsem sám sobě cizí, kdo je ten kluk?Koukám na sebe, a říkám si, jak jsi mě někdy mohla mít ráda.. teda..jestli jsi mě vlastně měla někdy ráda.. víš, bylo mi s tebou krásně..Tvé polibky, tvá objetí.. Tvá slova.. ale co se to děje teď.. jsmestále spolu, ale přesto jsme od sebe vzdáleni.. mezi námi leží celýoceán nevyřčených pocitů.. slova se zadrhla někde v meziprostoru..Hledíme si do očí, jako dva cizí lidé co se milují.. milují? já Tebemiluji.. žádný člověk není bez chyb, a proto by se lidé měli naučit žítjak se svými, tak i s chybami ostatních.. já vím jaké máš chyby, vím žemě strašně bolí Tvé chování.. vím, že jakmile se něco stane, přijdoudalší lidé a budou mi to vyčítat, lidé kteří stojí při Tobě, i kdyžjsou to moji blízcí.. nechápeš má slova? Já taky ne, nedokážu jepochopit a ani nechci.. poznal jsem, že někdy je lepší nesnažit se něcopochopit.. někdy je lepší mlčení.. nechci Tě ztratit.. ze své láskypostavím most přes tu řeku co mezi námi stojí, holýma rukama budu každýden od rána do večera, cihlu po cihle stavět náš most života.. chceš?Prosím, řekni něco.. otevři ústa, i když Tě neuslyším, protože nám vtom brání, naučím se odezírat.. Otevři své oči, a já se do nich ponoříma budu hledat odpověď na své otázky.. Otevři mi své srdce a všechnobude jako dřív.. Miluji Tě.. Otevři dlaně, a ukaž mi mou cestu...

Láska… Je těžké mluvit o něčem co už jen přivyslovení bolí. Pak jen rozvést větu, aby druhý pochopil co nás vlastnětrápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité. Druhýsi řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě neníEmpatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku zbolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl?Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásnájako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jenlechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jakopřišla. Stála mi za to? Co mi po ní vlastně zbylo? Jen hrstkavzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl.
Ženy jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění zajiného. Netvrdím že muži jsou jiní, netvrdím snad že nejsou i výjimky,které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsouchvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout zesvých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita jetvrdší a ten, který ještě včera vám vyznával lásku, se na vás dnes dívás opovržením. Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane,po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůžeříct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
Odpustil jsem ji všechno, čím mi kdy ublížila, ale nemohu odpustitsobě. Já se teď snažím se vším smířit. S tím, že štěstí vám z dlaněuletí než se nadějete, když jej máte, udělejte vše pro to, aby jste oněj nepřišli. Tolik bych si přál vrátit čas a svoji princeznu mítnavždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivější a vícenakloněn...
Proč to vůbec píšu? Bolí to. Chci to zahodit. Snažím se to ze sebedostat... EMO - tři písmenka, která znamenají emoce a pocity. Skrývajíutrpení a bolest. V lidské duši se skrývá spoustu tajemství a utrpení.Nahlédněte také do svého nitra a dejte to ze sebe ven. Stačí...vypsatse!... Napsat to, jako já, co Vás trápí a zbavit se toho...aspoň nachvíli...